Recenze na album

Beatles zmodrali

Crossžánrový cover je letem nikudy s nejistým dopadem. Elvisovské Come As you Are od Nirvany jsem přivítal jako velice nápaditý tribut, disko verzi Smells Like Teen Spirit jsem málem odnesl rozkopaným rádiem. Slovenský bluesman Peter Lipa se podíval na Beatles. Jinýma očima. Modrýma sklíčkama. Už teď je potřeba vědět, že to jde. A jak to vypadá, když si Peter Lipa nasadí brouka do hlavy? Když už člověk vypadá jako Joe Cocker, tak by se neměl bát trochu experimentovat. Ačkoliv uchopit velice jednoduchou a vstřícnou hudbu skupiny, která ze sebe dokázala dostat tak univerzální projev, že existuje dost jedinců, kteří ani jinou kapelu k životu nepotřebují, by mělo být přece snadné. Jazz a bluesové linky jsou také velice přímočaře plynoucí, tak kde je problém? Problém se schovává ve slově interference. Když si někdo prdne do vlastních skladeb symfoňák, tak je to jistě monstrózně úchvatná záležitost, ale to je asi tak všechno. Peter Lipa musel objevit ducha písní Beatles, naladit je na svoje hudební cítění, vtisknout jim bluesový výraz a interpretovat s přesvědčením, že zpívá úplně nový kus. Není ani omluvou, ani výmluvou, že bluesmani a jazzmani odjakživa hráli cizí písně. Nicméně - jak říká Peter Lipa - pokud nahráli úplně novou věc, pak si ji vzali za vlastní. V tom případě bych měl uvést 16 nových kusů z pera Petera Lipy a jeho přátel a sekundantů. Za všechny jmenujme Johna Lennona, Janu Kirchner, Paula McCartneyeho, Juraje Tatára a Stana Palúcha. V některých skladbách, třeba v Got To Get You Into My Life nebo I Wanna Be Your Man, se zdá, že Lipa začíná hodně přehrávat svojí bluesovou angažovanost. V kontextu celého alba a několikerého poslechu začíná být však zcela zřejmé, že si to prostě jenom užívá. No - a vám prostě už jenom tak holt zbude se k tomu přidat.

Pavel Košek, 31.7.2003 http://pes.eunet.cz/