Recenze na album

Písničky po africku

Při loňské vernisáži výstavy zimbabwských soch v Botanické zahradě v pražské Troji se této události nepřipíjelo jen sektem. Jak tryskající šampaňské zazněly i africké písně v podání příbramského ženského pěveckého sboru. Podobně svěže zdraví Afriku na českomoravských podiích v poslední době i naše dívčí kvarteto Yellow Sisters, které vyhrálo soutěž Colours Talents. Uchvátí obecentvo i bez doprovodné kapely svým africkým pěveckým šarmem, přestože nemají čokoládovou pleť.
Ty podle žhavého názvu skupiny Sestry nejsou sestrami a přece si rozumí lépe než leckteré rodné příbuzné. Ke svému temperamentnímu pěveckému výrazu se ryze inspirovaly přímo v Africe. Dostaly se tam bez stipendia, dotace nebo omámením sponzorů. Jejich touha po Černém kontinentu byla silná, třebaže měly jen na letenku do Madridu. Tam se nestyděly přivydělat si na přelet na Kanáry pouličním zpěvem a pěveckým oživením metra, přestože dvě doma absolvovaly i univerzitu. A na plážích Kanárských ostrovů si vyzpívaly letenky do Gambie. Tam měla blondýnka Antonia už předtím příbuzenský vztah, protože její manžel pochází z této západoafrické země.
Její zpívající partnerka Lucie má sice za manžela Kanaďana, ale ten se chlubí africkou babičkou. Další cestovatelka Bára byla už před 9 lety byla zpěvačkou afro-hip-hopové kapely a Léňu přitahovala Afrika při řádném studiu jazzového zpěvu na VOŠ Jaroslava Ježka.
Tato dívčí čtveřice, pokud nezpívá třeba lidovou africkou píseň „Jamale benna saro bambulanye...,“ si své písně po africku sama skládá i improvizuje. Někdo z nich slyší jazz, jiný soul, další reggae i mladší žánry – a všichni mají pravdu. Děvčata vášnivě experimentují, kombinují a kojí tím i svá děťátka, když zkouší v bytě. Stimulující Yellow Sisters jste už mohli slyšet také v rozhlase i v televizi. K letošnímu jaru se křtilo jejich cédéčko „Singalana“, kterou vydali v Indies Rekords a jehož zvukové ukázky i bližší informace najdete na internetu. Africky rytmicky bohatou zvukomalbou evokuje to album den od východu slunce a rozkvětu snové květiny Singalany.
Mgr. Alois Wokoun