Recenze na album

Kdesi jsem se dočetla, že v jantaru je koncentrována sluneční energie, a to jak světelná, tak i tepelná. Nějak tak bych charakterizovala i nové album brněnských Květů, prostřednictvím kterého už poněkolikáté přispívají do výběru české alternativy.

O čem pak to asi bude, napadne pravděpodobně každého, kdo dostane do rukou toto album s podivným žlutavým obalem a směsicí obrázků. Už tímto autor předznamenává, že nepůjde o jakési pohádkové ladění, na které jsme byli zvyklí z předchozích alb (O červené Karkulce, Kocourek a horečka…). Dnes se před námi otvírá album plné výpovědí, melancholických pocitů a vzpomínek.

Hned v prvním songu (Pověsím prádlo) nás uvádí do atmosféry zvuk řinčícího plechu znějící jako bouře před deštěm. Zaslechneme zde spoustu zajímavých hudebních prvků od nylonky přes vibrafon, až po dveře nebo klakson s hlavou kačera. Objevíme tu i elementy zesilující prožitek ve formě opakování některých vět se současným zesilováním hlasu („tráva voní víc“) a kontrastující pomlky. To všechno vyjadřuje duševní rozervanost z toho, že opustil svou milou, zůstal sám a vztekle vzpomíná. Snad udělal dobře. A prší dál…

Další písnička (Zvíře, nebo sebe a zvíře) se nese úplně v jiném duchu. Melodie jako klidné vlnky bystřiny jen občas zčeří teskný výkřik Kyšperského. Ztvárňuje emoce z nečekaného příchodu lásky do prostředí zla, krutosti a bolesti. Je to skutečně příjemná kompozice instrumentů a zpěvu, která lahodí sluchovým buňkám.

Další skladby (Bílý tygr, Z kukuřičných polí, Viděl jsem Paříž, Cirkus, Noční hlídač) jsou svým svižnějším tempem určeny především k rozpohybování boků na různých koncertech či fesťácích. Jinou příležitost k poslechu si dost dobře neumím představit. Snad jen jako kulisa při přátelských sešlostech. Pro mnohé to ale mohou být naopak skladby, které nezaujmou a raději je ztlumí. Spíše se tedy hodí k živým vystoupením, kde jistě upoutá i osobitý projev kapely.

Z celého alba bych si ještě dovolila vypíchnout závěrečný kousek (Je prosinec, je zima). Odvažuji se tvrdit, že tato nahrávka je přesně tou, které s radostí nastavíme slechy, uvelebíme se v křesle a necháme se unášet na vločkách sametového zvuku kytary a kontrabasu. Melodie jsou příjemné, jako když se krájí máslo.

Celkově se mi texty zdají neotřelé a velmi hloubavé, nabádají k vnitřnímu usebrání. Hlas zpěváka, který nás provází celým albem, je poněkud netypický chraplák, v některých skladbách možná i zbytečný, protože Kyšperského hlas je sám o sobě zajímavý, někdy schválně mírně podladěný, ale vždy originál.

Takže viva alternativám!

Ivka

www.music-pioneer.net/