Recenze na album

Jestli v této republice, která se pyšní silnou folkovou tradicí, jež je ovšem z drtivé části zakonzervovaná do formy, která může uspokojit tak nostalgiky pamatující lochotínská finále Porty, někdo posouvá folk mimo vyšlapané pěšiny, tak jsou to brněnští Květy.

Ne nadarmo Květy získali minulý rok žánrového Anděla. Že to byl Anděl za alternativu je svým způsobem diskutabilní, jelikož jej dle mého mínění mohli obdržet stejně tak za folk. Folkovým porotcům však Květy nejspíš přišli příliš, ehm, divní, takže šup s nimi do alternativy. A to se prosím děje v době, kdy celosvětová renesance folku otevírá svou náruč i pro hodně extravagantně znějící muzikanty. A právě Květy by dokonale splňovali kritéria být řazeni k tzv. freak-folku, pokud by ovšem fungovali západně od našich hranic. Že tomu tak v Česku není, je názorná ukázka toho, kterak je folk v tuzemsku chápán. Zůstává ovšem otázkou, jak sami sebe berou samotní Květy, pokud tohle téma vůbec řeší.

Zapomeňme tedy (pokud to jen trochu půjde) na žánry a otázky, zda kapela, která používá bicí a elektrickou kytaru, ale také různé obskurní „nástroje“ jako plechy, dveře, skleničky, mlýnek a řadu dalších skutečných i neskutečných instrumentů, může být folková či nikoli, a soustřeďme se na důležité. A tím je hudba sama.

Kapela v čele s Martinem Evženem Kyšperským (ex Čvachtavý lachtan) poskládala dvanáct písní, z nichž každá má charakteristický trademark Květů, přestože čerpá z mnohých hudebních koutů. Muzika na pomezí akustična a elektrifikovaného experimentátorství. Vzpomínka na Jablkoň i Vášu. Zhudebněný pařížský bedekr. Dýchavičný vokál frontmana a zakladatele skupiny Kyšperského, jehož poznáte po odzpívání prvního slova. Kontrasty. Poezie versus da da, romantické obrazy proti poblázněné imaginaci. Hrátky s čertovským zvukem se snoubí s působivými melodickými motivy, z nichž občas až příjemně zašimrá v zátylku. Co by třeba za melodii k Listí podzimní dali jiní. Možná by dopadli jako v písni Zvíře, nebo sebe a zvíře zmíněný Johannes Faust.

Z kapely (ještě tu je basista Ondřej Čech a bubeník Aleš Pilgr) tryská nefalšovaná radost ze společného muzicírování, která funguje jak na koncertech, kde na povrch vystoupá sympatická bezprostřednost a skromnost, tak i na nahrávkách, kde si trio může dosyta pohrát s aranžmá, napumpovat do písní všemožné zvuky, které dost dobře nelze realizovat na pódiu a pozvat si hosty jako třeba bývalou členku Martu Svobodovou (Budoár staré dámy), varhaníka Ondřeje Kyase (Ensemble Opera Diversa), klávesistu Milana Nytru (Buty) nebo jazzového trumpetistu Michala Geru, jehož sóla na trumpetu jsou nádherná, zbytečně neexhibují a dokonale slouží potřebám písní.

Květy jsou výjimečnou a (nejen) na české poměry originální kapelou a tahle deska si opět říká minimálně o nominaci na žánrového Anděla a vy se mnou již nyní můžete hádat, v které kategorii to tentokrát bude. Ale není to nakonec nepodstatné?

90 %

Pavel FFF Sajfert

http://www.freemusic.cz/clanky/6164-kvety-a-strela-zastavena-v-jantaru.html