Recenze na album

K čemu je nám Peter Lipa? (uslyšíte)
Peter Lipa - Live in Akropolis Prague
Ani se mi nechce pátrat, kdy (ještě za bolševníků) vyšlo tuším že první album Petera Lipy a Andršt bandu Blues z lipového dřeva. Krabice s elpíčky kryje ve sklepě vrstva prachu, nechám je tak. Nebudu porovnávat, ze kterých alb (a tedy jak staré) jsou songy aktuálního CD slovenského vokálního všeuměla Petera Lipy & Bandu "Live in Akropolis Prague". Vystačím si s předposledním, tím s hmyzem navrch a uvnitř s verzemi písní Beatles. Je úžasné, není divu, že z něj i na živák vybral kousky dvojky Lennon/McCartney. V I Saw Her Standing There se k Peterovi a jeho bandu přidal Ondřej Konrád s foukací harmonikou, a udělal z blues housenky ještě větší housenku. Skoro motýla. Geniální podfuk - do Beatles byste to neřekli. O druhém broučím kousku, I Wanna Be Your Man, prozradil, že ho Beatles složili pro Stouny a ti ho hráli první. Je dobré zajít si na koncert člověka, který o své muzice hodně ví. A koupit si jeho cédéčko. Lehounká funky Raz do týždňa, kterou Lipovi věnoval Milan Lasica, by se spíš mohla jmenovat Erotické sny. Mívá je zpěvák (nebo jeho textař Lasica, který přispěl i Baladou o štyroch koňoch?) raz do týždňa - a vždycky jako na potvoru když je sám. Jednou týdně osamět ale vůbec není špatné. Horší je další přiznání "Nikdy som nebol domáci kutil". A hned je mi zas o kus blíž, tenhle Peter - máme tolik společného. Když navíc slyším, jak si skvěle rozumí při skatu s kytarou Zdeňka Bíny, jak si boss Minut lehce sóluje a hlas Lipův mu sekunduje, je to zážitek. Soudě dle potlesku a pískání, Akráč to neodzívl. Zpěvák baví lidi i sebe, třeba když mu "miešany zbor pražských návštěvníkov Akropoli" zpívá v Caracasu (nebo Prosperitě), a Jana Kirschner si s ním střihne duet Život ma neraz prehol cez koleno. Zase lehounké funky až pop, pár sól spoluhráčů, exhibicí nenápadných. A sebeironie - další z přiznání, možná až zbytečné. Vždyť to, že Lipovi život "změnil účes a pridal váhu," každý vidí. Vlastně si nepamatuji, že by kdy vlasy měl. Ale čert to vem, to je to poslední, co by mě na něm zajímalo. Kdyby se o tom sám nezmínil... Rhytm and blues Alright, Okay, You Win s Janičkou K. doslova prožili. Pěkné společné číslo - to jsou pak erotické sny! Tak mě napadá - kdo u nás (v České kotlině) umí to, co Peter? Dan Bárta je skvělý, ale s Illustratosphere možná až moc vážný, a zdaleka ne všemu od něj člověk rozumí. Není to mínus, jen je trochu mimo. Jan Spálený cítí blues podobně, není ale tak žánrově rozevlátý, a ochotný (či schopný?) oslovovat davy. Kdo zbývá? V hravosti a instrumentální zručnosti snad jen Ebeni... Lipa je zkrátka i na naše končiny samorost, osobnost srovnatelná třeba se Stingem. Taky si jeho Englishmena vsunul do Balady o čtyřech koních, a omluvil to slovy "Oó, am Slovnien in Praha..." Už jsem se zmínil o lahůdkových sólech živáku, alba o radosti pod plexi? Klavír Juraje Tatára se sólo ukazuje třeba v druhé beatlesovce, saxofon Michala Žáčka v Alright. Má ale také klezmer spády v Baladě a hlavně v Maturantkách. Bínovo blues fun(k/g)ování v Málo (písni, která náhle přejde do reggae) není málo. Exprese, nálady, cit. Vše je tam, kde má být. "Dobré skutky budem robiť, bez nároku na mzdu," slíbil Lipa. On a dobrovolník? Konečně - proč ne. Ale prvním dobrým skutkem je už vydání této desky - a tu mu, doufám, někdo zaplatí. Podobně jako stejnojmenné DVD ze stejné show, které vyšlo souběžně (a řeč tu o něm bude někdy příště). Záznam koncertu z 23. března 2005, který měl ve zkrácené podobě předpremiéru minulý pátek večír na ČT dvojke, na CD není celý. Ten luxus nám - s perfektním zvukem, který vládne i CD - dá až zmíněné DíVíDí. Má 122 minut, navrch 3 klipy a fotky. Jak to říkají pod Tatrou - Joj?!
Hodnocení: 95% (mínus bůr za absenci bookletu, a tedy i textů v něm)
Jan Bořek Šikula, 15.11.2005, http://www.freemusic.cz/clanky/4253.html